Dextrometorfan
Prodej: ve formě sirupů a tablet, jako jediná účinná látka i v kombinacích s dalšími farmakologicky aktivními látkami
Zařazení: disociativum, euforikum, stimulant, sedativum, psychedelikum
Drogové testy: potenciál způsobit falešně pozitivní výsledky drogových testů na ketamin, fencyklidin, a opioidy
Serotoninový syndrom: vysoké riziko přispění ke vzniku serotoninového syndromu
Rekreační potenciál: vysoký
Související odkazy: článek na Wikipedii v češtině, článek na Wikipedii v angličtině, DXM na stránkách Erowid, článek na Psychonautwiki, video kanálu PsychedSubstance na stránkách Youtube
Obecný popis
Dextrometorfan je účinnou složkou některých přípravků na kašel, působí však i jako disociativní droga. Za jeho disociativním účinkem stojí antagonismus NMDA receptorů. Kromě toho docela výrazně ovlivňuje i tok serotoninu a noradrenalinu v mozku uživatele, a do menší míry také agonizuje některé typy serotoninových a opioidních receptorů.
Zatímco ve světě je dextrometorfan znám hlavně jako složka sirupů proti kašli s obchodním názvem Robitussin, v Česku se proslavil spíše v tabletové formě pod obchodním názvem Stopex. Tento přípravek byl totiž rekreačně užíván tolika lidmi, že musel být stažen z volného prodeje. Ve volném prodeji DXM zůstává v jiných přípravcích, je však v přepočtu na miligramy podstatně dražší.
V souvislosti s dextrometorfanem je celosvětové zaznamenáno množství předávkování léky. Drtivá většina těchto případů se ovšem ani tolik netýká toxicity samotného dextrometorfanu, jako spíše toxicity jiných farmakologických aktivních látek. DXM je totiž v mnoha přípravcích obsaženo v kombinaci s dalšími účinnými složkami, jejichž nadužití může být mnohem škodlivější než nadužití dextrometorfanu samotného. Velké množství lidí tak s cílem rekreačního užití dextrometorfanu požije například hepatotoxickou dávku paracetamolu. V rámci harm-reduction je proto všude zmiňováno, že pokud má někdo zájem užít rekreační dávku dextrometorfanu, musí si vybrat přípravek, v němž je dextrometorfan jedinou účinnou látkou.
DXM se v lidském těle metabolizuje na DXO (dextrorfan). DXO disponuje vyšší afinitou vůči NMDA receptorům, takže je i silnějším disociativem. Z tohoto důvodu považuje DXO mnoho lidí za látku rekreačně nadřazenou DXM, a na internetu existují dokonce diskuze o tom, jak DXM na DXO v domácích podmínkách chemicky konvertovat.
Vzhledem k populačním rozdílům v enzymatické činnosti někteří lidé metabolizují DXM extenzivně, zatímco jiní naopak nedostatečně. Nezkušený uživatel by měl proto vždy začít malou dávkou, pro případ že patří do populační skupiny s oslabenou nebo zesílenou činností dotčených enzymů. Rekreační dávky DXM také nezřídka vyvolávají otoky a zarudnutí kůže, což může být v případě přecitlivělosti organismu na DXM nebezpečné.
Co se týče samotných účinků, chová se DXM v různých dávkách různými způsoby. Jeho dávkování se dělí na čtyři plateaus, kde první plateau je jen mírné omámení, druhé a třetí jsou úměrně silnější, a plateau čtvrté je plným oddělením od reality. Zatímco první a druhé plateau mají stimulační charakter, plateau třetí a čtvrté se naopak vyznačují sedací. Účinky prvního plateau jsou někdy přirovnávány k účinkům nízkých dávek extáze, což částečně souvisí i se serotoninovou aktivitou DXM. Plateau druhé je tomu prvnímu podobné, narušuje však již výrazněji motoriku a působí značnější oddělení od reality. Třetí a čtvrté jsou pak více přirovnatelné k účinkům ketaminu nebo psychedelik.
Dextrometorfan je rovněž docela silným anxiogenem. To znamená, že u citlivějších jedinců může navodit úzkostné stavy, a to již v nízkých dávkách. Kromě úzkostných stavů není neobvyklé i takzvaně dysforické působení, což je opakem působení euforického a vyznačuje se nepříjemnými mentálními prožitky. Vedle rekreačních příjemných účinků proto může DXM vyvolat i pravý opak.
Při požití DXM, ale i jiných disociativních drog, dochází ke zvláštnímu druhu změny vědomí. Pojem disociace znamená v širším kontextu myšlenkový stav oddělení od reality. Disociaci vyvolanou antagonismem NMDA receptorů lze však přesněji popsat jako oddělení od zažitých mentálních vzorců. Zažité mentální vzorce se dotýkají všeho, co člověk vnímá - všechny přijímané podněty jsou vždy v lidské mysli okamžitě asociovány s určitými pocity, vzpomínkami, a informacemi. Když jsou tyto asociace oslabeny, stává se pro člověka všechno "novějším", jelikož mysl nedisponuje plným přístupem k potřebným asociacím. To dle dávky může pro uživatele znamenat schopnost vidět některé koncepty v novém světle, zažít uvažování a vnímání z pohledu jiné či neutrální osobnosti, nebo při silné intoxikaci zcela ztratit ponětí o povaze svého vlastního já a okolního světa.
Prodej: ve formě sirupů a tablet, jako jediná účinná látka i v kombinacích s dalšími farmakologicky aktivními látkami
Zařazení: disociativum, euforikum, stimulant, sedativum, psychedelikum
Drogové testy: potenciál způsobit falešně pozitivní výsledky drogových testů na ketamin, fencyklidin, a opioidy
Serotoninový syndrom: vysoké riziko přispění ke vzniku serotoninového syndromu
Rekreační potenciál: vysoký
Související odkazy: článek na Wikipedii v češtině, článek na Wikipedii v angličtině, DXM na stránkách Erowid, článek na Psychonautwiki, video kanálu PsychedSubstance na stránkách Youtube
Obecný popis
Dextrometorfan je účinnou složkou některých přípravků na kašel, působí však i jako disociativní droga. Za jeho disociativním účinkem stojí antagonismus NMDA receptorů. Kromě toho docela výrazně ovlivňuje i tok serotoninu a noradrenalinu v mozku uživatele, a do menší míry také agonizuje některé typy serotoninových a opioidních receptorů.
Zatímco ve světě je dextrometorfan znám hlavně jako složka sirupů proti kašli s obchodním názvem Robitussin, v Česku se proslavil spíše v tabletové formě pod obchodním názvem Stopex. Tento přípravek byl totiž rekreačně užíván tolika lidmi, že musel být stažen z volného prodeje. Ve volném prodeji DXM zůstává v jiných přípravcích, je však v přepočtu na miligramy podstatně dražší.
V souvislosti s dextrometorfanem je celosvětové zaznamenáno množství předávkování léky. Drtivá většina těchto případů se ovšem ani tolik netýká toxicity samotného dextrometorfanu, jako spíše toxicity jiných farmakologických aktivních látek. DXM je totiž v mnoha přípravcích obsaženo v kombinaci s dalšími účinnými složkami, jejichž nadužití může být mnohem škodlivější než nadužití dextrometorfanu samotného. Velké množství lidí tak s cílem rekreačního užití dextrometorfanu požije například hepatotoxickou dávku paracetamolu. V rámci harm-reduction je proto všude zmiňováno, že pokud má někdo zájem užít rekreační dávku dextrometorfanu, musí si vybrat přípravek, v němž je dextrometorfan jedinou účinnou látkou.
DXM se v lidském těle metabolizuje na DXO (dextrorfan). DXO disponuje vyšší afinitou vůči NMDA receptorům, takže je i silnějším disociativem. Z tohoto důvodu považuje DXO mnoho lidí za látku rekreačně nadřazenou DXM, a na internetu existují dokonce diskuze o tom, jak DXM na DXO v domácích podmínkách chemicky konvertovat.
Vzhledem k populačním rozdílům v enzymatické činnosti někteří lidé metabolizují DXM extenzivně, zatímco jiní naopak nedostatečně. Nezkušený uživatel by měl proto vždy začít malou dávkou, pro případ že patří do populační skupiny s oslabenou nebo zesílenou činností dotčených enzymů. Rekreační dávky DXM také nezřídka vyvolávají otoky a zarudnutí kůže, což může být v případě přecitlivělosti organismu na DXM nebezpečné.
Co se týče samotných účinků, chová se DXM v různých dávkách různými způsoby. Jeho dávkování se dělí na čtyři plateaus, kde první plateau je jen mírné omámení, druhé a třetí jsou úměrně silnější, a plateau čtvrté je plným oddělením od reality. Zatímco první a druhé plateau mají stimulační charakter, plateau třetí a čtvrté se naopak vyznačují sedací. Účinky prvního plateau jsou někdy přirovnávány k účinkům nízkých dávek extáze, což částečně souvisí i se serotoninovou aktivitou DXM. Plateau druhé je tomu prvnímu podobné, narušuje však již výrazněji motoriku a působí značnější oddělení od reality. Třetí a čtvrté jsou pak více přirovnatelné k účinkům ketaminu nebo psychedelik.
Dextrometorfan je rovněž docela silným anxiogenem. To znamená, že u citlivějších jedinců může navodit úzkostné stavy, a to již v nízkých dávkách. Kromě úzkostných stavů není neobvyklé i takzvaně dysforické působení, což je opakem působení euforického a vyznačuje se nepříjemnými mentálními prožitky. Vedle rekreačních příjemných účinků proto může DXM vyvolat i pravý opak.
Při požití DXM, ale i jiných disociativních drog, dochází ke zvláštnímu druhu změny vědomí. Pojem disociace znamená v širším kontextu myšlenkový stav oddělení od reality. Disociaci vyvolanou antagonismem NMDA receptorů lze však přesněji popsat jako oddělení od zažitých mentálních vzorců. Zažité mentální vzorce se dotýkají všeho, co člověk vnímá - všechny přijímané podněty jsou vždy v lidské mysli okamžitě asociovány s určitými pocity, vzpomínkami, a informacemi. Když jsou tyto asociace oslabeny, stává se pro člověka všechno "novějším", jelikož mysl nedisponuje plným přístupem k potřebným asociacím. To dle dávky může pro uživatele znamenat schopnost vidět některé koncepty v novém světle, zažít uvažování a vnímání z pohledu jiné či neutrální osobnosti, nebo při silné intoxikaci zcela ztratit ponětí o povaze svého vlastního já a okolního světa.