Muchomůrka červená
(lat. Amanita muscaria)
Prodej: Dříve v nabídce některých smartshopů ve formě extraktu. V současnosti již nejspíše nedostupné.
Zařazení: stimulant, sedativum, euforikum, disociativum, psychedelikum, deliriant
Drogové testy: nejspíše bez rizika způsobení falešně pozitivních výsledků drogových testů
Serotoninový syndrom: může přispět ke vzniku serotoninového syndromu
Rekreační potenciál: vysoký
Související odkazy: článek na Wikipedii v češtině - muchomůrka červená, článek na Wikipedii v angličtině - Muchomůrka červená, článek na Wikipedii v angličtině - muscimol, článek na Wikipedii v angličtině - kyselina ibotenová, článek na wikipedii v angličtině - muskarin,článek na Psychonautwiki, psychoaktivní druhy rodu Amanita na stránkách Erowid, odborný článek na stránkách ScienceDirect, video kanálu PsychedSubstance na platformě Youtube - popis, video kanálu PsychedSubstance na stránkách Youtube - konzumace a tripreport
Obecný popis
Užívání muchomůrky červené i některých jiných druhů rodu Amanita bylo rozšířené v mnoha různých kulturách napříč historií. Nejčastěji je popisováno její náboženské využití v šamanských praktikách, byla však v různých formách konzumována i jako rekreační intoxikant. Dle dostupných zdrojů se jedná v podstatě o mírný deliriant, vyvolané delirium ovšem není následkem anticholinergního působení, nýbrž agonismu GABA receptorů. Svými účinky proto nejvíce připomíná halucinogenní působení takzvaných "Z-Drugs", což je označení pro léčiva proti nespavosti, zahrnující látky zolpidem (Ambien), zopiklon, eszopiklon a zaleplon.
Muchomůrka červená a produkty z ní vyrobené působí intoxikačně zejména z důvodu přítomnosti muscimolu, který je v tomto smyslu v muchomůrce hlavní účinnou látkou. Další účinnou látkou je pak kyselina ibotenová, která je zároveň biologickým prekurzorem muscimolu. Na muscimol se metabolizuje dekarboxylací. Děje se tak v lidském těle po jejím požití, ale i v muchomůrce samotné.
Kyselina ibotenová disponuje psychoaktivními účinky i před svojí metabolizací. Je agonistou GABA receptorů podobně jako muscimol, i když odlišnou silou a vůči odlišným konkrétním subtypům těchto receptorů. Kromě toho ovšem ovlivňuje i další neurologické mechanismy, a to způsobem, jež z ní činí neurotoxin. Kyselině ibotenové jsou také přisuzovány negativní účinky intoxikace muchomůrkou, jako je nevolnost a zvracení. Z tohoto důvodu se na internetu vyskytuje mnoho rad o tom, jak převést co největší množství kyseliny ibotenové v muchomůrkách na muscimol. Především je za tímto účelem zmiňována tepelná úprava a sušení.
V menší míře muchomůrka červená obsahuje i muskarin, který je primárně agonistou muskarinových receptorů. Tento účinek lze rovněž považovat za nežádoucí.
Nejčastější metodou konzumace je pití odvaru z usušeného klobouku muchomůrky. Sušení klobouku může probíhat přirozenou cestou, nebo záměrným ohřátím v troubě, což má být údajně pro účel dekarboxylace kyseliny ibotenové nejvhodnější. Mnoho uživatelů také popisuje možnost přímého kouření povrchové vrstvy získané z klobouku muchomůrky. Pokud tento způsob užití není pouze hoaxem, je možné, že za částí jeho účinku stojí dekarboxylace kys. ibotenové na muscimol ohněm.
Samotné účinky závisí na širokém spektru faktorů a mohou se podstatně různit. Lze předpokládat změněný stav vědomí okrajově srovnatelný s intoxikací marihuanou nebo psychedelickými drogami. Výjímkou nejsou ani zkušenosti spirituální povahy. Mohou být rovněž navozeny audiovizuální disturbance, sahající od změny vnímání barev či prostoru až po halucinace deliriantní povahy. Na základě mechanismu účinku lze předpokládat anxiolytické působení (potlačení úzkostí), jsou však popisovány i opačné zkušenosti, zahrnující vnitřní neklid až panické ataky. Velmi často je průběh intoxikace popisován jako zpočátku stimulační, kdy má intoxikovaný potřebu se pohybovat, a později pak přecházející do snové sedace. Muchomůrka též dle mnoha osob navozuje pocity létání a otáčení, i když uživatel leží nebo stojí na místě. Možným účinkem je i disociace, derealizace, a/nebo depersonalizace.
Mnoho tripreportů zmiňuje fakt, že v některé z fází intoxikace došlo k nevolnosti a zvracení. Jedná se pravděpodobně o nevyhnutelný vedlejší efekt muchomůrky.
(lat. Amanita muscaria)
Prodej: Dříve v nabídce některých smartshopů ve formě extraktu. V současnosti již nejspíše nedostupné.
Zařazení: stimulant, sedativum, euforikum, disociativum, psychedelikum, deliriant
Drogové testy: nejspíše bez rizika způsobení falešně pozitivních výsledků drogových testů
Serotoninový syndrom: může přispět ke vzniku serotoninového syndromu
Rekreační potenciál: vysoký
Související odkazy: článek na Wikipedii v češtině - muchomůrka červená, článek na Wikipedii v angličtině - Muchomůrka červená, článek na Wikipedii v angličtině - muscimol, článek na Wikipedii v angličtině - kyselina ibotenová, článek na wikipedii v angličtině - muskarin,článek na Psychonautwiki, psychoaktivní druhy rodu Amanita na stránkách Erowid, odborný článek na stránkách ScienceDirect, video kanálu PsychedSubstance na platformě Youtube - popis, video kanálu PsychedSubstance na stránkách Youtube - konzumace a tripreport
Obecný popis
Užívání muchomůrky červené i některých jiných druhů rodu Amanita bylo rozšířené v mnoha různých kulturách napříč historií. Nejčastěji je popisováno její náboženské využití v šamanských praktikách, byla však v různých formách konzumována i jako rekreační intoxikant. Dle dostupných zdrojů se jedná v podstatě o mírný deliriant, vyvolané delirium ovšem není následkem anticholinergního působení, nýbrž agonismu GABA receptorů. Svými účinky proto nejvíce připomíná halucinogenní působení takzvaných "Z-Drugs", což je označení pro léčiva proti nespavosti, zahrnující látky zolpidem (Ambien), zopiklon, eszopiklon a zaleplon.
Muchomůrka červená a produkty z ní vyrobené působí intoxikačně zejména z důvodu přítomnosti muscimolu, který je v tomto smyslu v muchomůrce hlavní účinnou látkou. Další účinnou látkou je pak kyselina ibotenová, která je zároveň biologickým prekurzorem muscimolu. Na muscimol se metabolizuje dekarboxylací. Děje se tak v lidském těle po jejím požití, ale i v muchomůrce samotné.
Kyselina ibotenová disponuje psychoaktivními účinky i před svojí metabolizací. Je agonistou GABA receptorů podobně jako muscimol, i když odlišnou silou a vůči odlišným konkrétním subtypům těchto receptorů. Kromě toho ovšem ovlivňuje i další neurologické mechanismy, a to způsobem, jež z ní činí neurotoxin. Kyselině ibotenové jsou také přisuzovány negativní účinky intoxikace muchomůrkou, jako je nevolnost a zvracení. Z tohoto důvodu se na internetu vyskytuje mnoho rad o tom, jak převést co největší množství kyseliny ibotenové v muchomůrkách na muscimol. Především je za tímto účelem zmiňována tepelná úprava a sušení.
V menší míře muchomůrka červená obsahuje i muskarin, který je primárně agonistou muskarinových receptorů. Tento účinek lze rovněž považovat za nežádoucí.
Nejčastější metodou konzumace je pití odvaru z usušeného klobouku muchomůrky. Sušení klobouku může probíhat přirozenou cestou, nebo záměrným ohřátím v troubě, což má být údajně pro účel dekarboxylace kyseliny ibotenové nejvhodnější. Mnoho uživatelů také popisuje možnost přímého kouření povrchové vrstvy získané z klobouku muchomůrky. Pokud tento způsob užití není pouze hoaxem, je možné, že za částí jeho účinku stojí dekarboxylace kys. ibotenové na muscimol ohněm.
Samotné účinky závisí na širokém spektru faktorů a mohou se podstatně různit. Lze předpokládat změněný stav vědomí okrajově srovnatelný s intoxikací marihuanou nebo psychedelickými drogami. Výjímkou nejsou ani zkušenosti spirituální povahy. Mohou být rovněž navozeny audiovizuální disturbance, sahající od změny vnímání barev či prostoru až po halucinace deliriantní povahy. Na základě mechanismu účinku lze předpokládat anxiolytické působení (potlačení úzkostí), jsou však popisovány i opačné zkušenosti, zahrnující vnitřní neklid až panické ataky. Velmi často je průběh intoxikace popisován jako zpočátku stimulační, kdy má intoxikovaný potřebu se pohybovat, a později pak přecházející do snové sedace. Muchomůrka též dle mnoha osob navozuje pocity létání a otáčení, i když uživatel leží nebo stojí na místě. Možným účinkem je i disociace, derealizace, a/nebo depersonalizace.
Mnoho tripreportů zmiňuje fakt, že v některé z fází intoxikace došlo k nevolnosti a zvracení. Jedná se pravděpodobně o nevyhnutelný vedlejší efekt muchomůrky.