Modrý leknín
(lat. Nymphaea caerulea)
Prodej: součást nabídky smartshopů
Zařazení: sedativum, možné anxiolytikum, možné slabší euforikum
Drogové testy: pravděpodobně bez rizika vyvolání falešně pozitivních výsledků drogových testů
Serotoninový syndrom: možné riziko přispění ke vzniku serotoninového syndromu
Rekreační potenciál: nízký až střední
Související odkazy: N. caerulea na wikipedii v angličtině, psychoaktivní lekníny na stránkách Erowid
Obecný popis
Sušina modrého leknínu je součástí nabídky některých smartshopů. Ačkoli bývá v prodeji za docela vysokou cenu, co do psychoaktivních účinků se dle všeho jedná o individuální a vrtkavou záležitost. Názory na míru účinnosti sušiny modrého leknínu, stejně jako i jiných produktů z něj vyrobených, se široce rozcházejí mezi jednotlivými uživateli. Celá věc je také komplikována faktem, že jsou v prodeji sušiny více druhů leknínu. Samotný pojem blue lotus (modrý leknín), kterým je na psychoaktivní lekníny nejčastěji referováno, v prostředí internetových diskuzí označuje přinejmenším dva často zaměňované druhy - druh Nymphaea caerulea, o němž primárně pojednává tento článek, a druh Nelumbo nucifera. Do menší míry je s modrým leknínem pravděpodobně zaměňován i leknín bílý (Nymphaea alba). Na stránkách Erowid je téma leknínů dokonce sloučeno do jednoho.
Popisované účinky leknínů zahrnují sedaci, protiúzkostné působení, a někdy i empatogenní nádech. Dle některých uživatelů jsou sušené květy účinnější než jiné části sušené rostliny, mnoho tripreportů však deklaruje absenci účinků bez ohledu na požité množství a části rostliny. Metod konzumace leknínů je několik - uživatelé popisují jejich kouření, pití leknínových nálevů či odvarů, a kromě toho také jejich louhování ve víně. Říká se, že lekníny byly louhovány ve víně již starými egypťany, a že proto jde o tradiční metodu jejich přípravy.
Jako hlavní účinné látky druhu Nymphaea caerulea jsou udávany aporfin a nuciferin, které disponují prokázanou agonistickou i antagonistickou aktivitou vůči různým typům dopaminových receptorů. Rostlina ovšem obsahuje i množství jejich derivátů a dalších farmakologicky aktivních látek. Složení účinných látek je podobné i u dalších zmíněných druhů, ovšem v jiných kvantitách a poměrech.
Popisovaná dávkování modrého leknínu se mnohonásobně různí. Nejčastěji se pohybují mezi pěti a dvaceti gramy sušiny.
(lat. Nymphaea caerulea)
Prodej: součást nabídky smartshopů
Zařazení: sedativum, možné anxiolytikum, možné slabší euforikum
Drogové testy: pravděpodobně bez rizika vyvolání falešně pozitivních výsledků drogových testů
Serotoninový syndrom: možné riziko přispění ke vzniku serotoninového syndromu
Rekreační potenciál: nízký až střední
Související odkazy: N. caerulea na wikipedii v angličtině, psychoaktivní lekníny na stránkách Erowid
Obecný popis
Sušina modrého leknínu je součástí nabídky některých smartshopů. Ačkoli bývá v prodeji za docela vysokou cenu, co do psychoaktivních účinků se dle všeho jedná o individuální a vrtkavou záležitost. Názory na míru účinnosti sušiny modrého leknínu, stejně jako i jiných produktů z něj vyrobených, se široce rozcházejí mezi jednotlivými uživateli. Celá věc je také komplikována faktem, že jsou v prodeji sušiny více druhů leknínu. Samotný pojem blue lotus (modrý leknín), kterým je na psychoaktivní lekníny nejčastěji referováno, v prostředí internetových diskuzí označuje přinejmenším dva často zaměňované druhy - druh Nymphaea caerulea, o němž primárně pojednává tento článek, a druh Nelumbo nucifera. Do menší míry je s modrým leknínem pravděpodobně zaměňován i leknín bílý (Nymphaea alba). Na stránkách Erowid je téma leknínů dokonce sloučeno do jednoho.
Popisované účinky leknínů zahrnují sedaci, protiúzkostné působení, a někdy i empatogenní nádech. Dle některých uživatelů jsou sušené květy účinnější než jiné části sušené rostliny, mnoho tripreportů však deklaruje absenci účinků bez ohledu na požité množství a části rostliny. Metod konzumace leknínů je několik - uživatelé popisují jejich kouření, pití leknínových nálevů či odvarů, a kromě toho také jejich louhování ve víně. Říká se, že lekníny byly louhovány ve víně již starými egypťany, a že proto jde o tradiční metodu jejich přípravy.
Jako hlavní účinné látky druhu Nymphaea caerulea jsou udávany aporfin a nuciferin, které disponují prokázanou agonistickou i antagonistickou aktivitou vůči různým typům dopaminových receptorů. Rostlina ovšem obsahuje i množství jejich derivátů a dalších farmakologicky aktivních látek. Složení účinných látek je podobné i u dalších zmíněných druhů, ovšem v jiných kvantitách a poměrech.
Popisovaná dávkování modrého leknínu se mnohonásobně různí. Nejčastěji se pohybují mezi pěti a dvaceti gramy sušiny.